Jak pěstovat kávovník

Většina z nás si ráno vaří kávu. Máme jí rádi a kofein nás probudí k životu. Ovšem káva se dá vypěstovat i doma. Láká Vás myšlenka pořídit si malý kávovník a vypěstovat z něj velkou rostlinu? Velká rostlina bude po čase i plodit. Pojďte se seznámit s tím, jak pěstovat kávovník.

Seznámíte se s tím, jaké pěstitelské podmínky kávovník potřebuje, a co jim může uškodit. Jedná se o nenáročnou rostlinu, kterou můžete pěstovat v domácích podmínkách. Bude zdobit byt. V rodině se následně můžete pochlubit, že kávu si vaříte z vlastních plodů.

Něco o kávovníku

Kávovník je keř, kterému se daří v subtropickém a tropickém podnebném pásu. Kolébkou jeho pěstování je Afrika, Asie, Arabský poloostrov i Střední Amerika. Existuje přes padesát druhů kávovníků. Ideální podmínky pro vyvážený a kvalitní růst jsou vlhké a především teplé podnebí s teplotami kolem 18°C-22°C.

Je to jedna z mála stálozelených rostlin. Což v podstatě znamená, že mu na zimu neopadnou listy. Pravým místem jeho vzniku je Etiopie. Dnes však kávovník poskytuje obživu mnoha chudým rolníkům. Velmi často se shledáme s tím, že se tato rostlina přemístila i do domácího pěstování v bytech.

Pěstování kávovníku v bytě

Jak pěstovat kávovník v bytě? Stačí si nastudovat základní informace a pak jde vše snadno. Kávovník má i dekorativní schopnost, a proto zdobí nejeden byt. S pěstováním musíte začít od semen, která Vám zaručí ničím nerušený růst. Semena vyklíčí za tři týdny.

Pro jeho pěstování zvolte dobře vyživovanou, kyselou zeminu. Ovšem dbejte na to, aby zemina neobsahovala vápno. To by mohlo kávovník zahubit. Umístěte ho na světlé místo. Na místo jeho růstu však nesmí dopadat přímé sluneční paprsky, které by jej spálily.

Při jeho pěstování se vyvarujte i letnění. Byť by šlo o letnění ve stínu, protože kávovník špatně snáší přemisťování. Přemístění může zapříčinit uhynutí.

Jak roste?

Po vyklíčení semen záleží jen na Vás, jak ho necháte růst. Udržovat si můžete malý keřík, nebo vzrostlý strom. Bude-li příliš velký bez obav ho během jarních měsíců, zkraťte o polovinu. V době jeho květenství se můžete těšit na mnohačetné spojení bíle a žluté barvy. Jakmile bude ve stádiu dozrávání, povšimněte si zeleného obalu, který po svém otevření odkryje kávová zrna.

Jak často zalévat a hnojit kávovník?

Kávovník Vám sám naznačí, kdy přišel čas zálivky. Poznáte to tak, že svěsí své listy. Postavte jej do větší nádoby a prolijte vodou. Po půl hodině jej z vody vyndáte. Pro zálivku je nejlepší voda dešťová, ale pokud jí nemáte, kávovník se spokojí i s vodou z vodovodu.

Půdu se snažte jednou za čtrnáct dní hnojit tekutými hnojivy. Nejlepší možností pro přihnojování je ředěný kravěnec. Ten musíte však ještě upravit s vodou do poměru 1:10.

Z historie citroníku

Botanický původ citronovníku není přesně znám. Pochází z Asie, odkud se díky aktivním obchodním stezkách dostal ve starověku až do Středomoří. Z původně okrasné rostliny se rychle vyvinula uznávaná léčivka. Ve středověku byl naopak kladen důraz na chuťové vlastnosti plodů. Bytová kultura citroníků se rozšířila až v polovině 19. století a to kupodivu z Ruska.

Geneticky nejstarší rostliny se podařilo objevit na úpatí Himálaje a to konkrétně v Indii a Indočíně. Právě odsud se pravděpodobně citroník rozšířil do Číny, kde existují písemné záznamy o jeho pěstování a léčivém využití již z doby 2 200 let před naším letopočtem, archeologické nálezy však dokládají využití citroníků ještě o 800 a možná i více let dříve. Čínské označení pro citrón je limung, což znamená užitečný pro matky. Citróny se používaly jako posilující lék a také při léčbě některých plicních chorob.

Příchod do Evropy

Někdy během starověku se citroníky dostaly až do Mezopotámie, kde bylo k jejich pěstování velmi vhodné klima. Egyptský faraon Menkaure (okolo 2500 let př. n. l.) používal směs citrónové šťávy a česneku pro udržení vitality. Dožil se 63 let, což byl na tehdejší dobu opravdu úctyhodný věk. Egyptští lékaři používali citróny také jako prostředek proti průjmu, zvracení a horečce.

Od Egypťanů se naučili citroník pěstovat i Řekové a od nich ve 4. století př. Kr. i Římané. Tehdy se citroníky začaly konečně pěstovat i na území Evropy. Podle oblíbené báje pojídala Gaia (bohyně země) citrony zrovna ve chvíli, kdy obdržela zprávu o svatbě Jupitera a Juno, proto byly v Řecku citróny oblíbeným svatebním dárkem. Římané předepisovali citrónovou šťávu jako lék proti otravě. Po úpadku antické civilizace se na citroníky na nějakou dobu zcela zapomnělo.

V 10. století citrón na svých výpravách znovu objevili Arabové a přinesli jej do Palestiny. Odtud se ve 14. století díky křižáckému tažení opět dostal do Itálie. Zatímco arabští lékaři využívali plody citroníku na celou řadu obtíží (od žaludečních nevolností a otrav až po léčení řezných zranění), v Evropě byly citroníky ceněny jen jako okrasná dřevina v parcích a zahradách.

Změnu přinesla až renesance. Citróny byly vychvalovány jako zázračný lék proti moru. Hodily se i jako antiparazitikum (užívány vnitřně) a účinné diuretikum. Dvůr francouzského krále si zvláště oblíbil citrónovou limonádu jako osvěžující a posilující prostředek.

Od komerčního pěstování až k bytové kultuře

Citronovník začali komerčně pěstovat teprve v 18. století v italském Janově. Lákavé ovoce vychvalovali obchodníci především pro jeho kulinářské vlastnosti. Nastrouhanou kůru doporučovali jako skvělý prostředek k dobarvení a ovonění těsta, šťávu seznávali jako vynikající k rybám a světlým masům.

Četné objednávky ale přicházely především z Ruska, kde byl citrón využíván jako účinný prostředek proti kurdějím. Podle nařízení z roku 1757 měl každý námořník denně nárok na 30 gramů vylisované šťávy. Citróny pomáhaly i proti revmatickým bolestem.

Největší citroníková plantáž se i dnes nachází v Itálii. Největší podíl na produkci citrónů však drží Indie (asi 16% celosvětové produkce) a hned za ní Mexiko (cca 14,5%). Mezi významné exportéry patří i Argentina, Čína, Brazílie, USA a Turecko.

I tradice pokojového pěstování citronovníku pochází z Ruska. V roce 1860 dostal obchodník I. S. Karachistov od tureckého paši neobvyklý dárek – řízky citroníku. Od něj se rostlinky dostaly až do městečka Pavlov, kde se překvapivě dobře uchytily. Malé kompaktní stromečky vzbudily mezi obyvateli velký zájem. Vlivem husté městské zástavby nebyly totiž u většiny domů povoleny zahrádky. Stromky kvetly a plodily i v bytových podmínkách. Ty větší účinně zachytávaly všudypřítomný prach.

Nově nabyté zkušenosti si amatérští pěstitelé nenechali pro sebe a záliba v pokojovém pěstování citroníků se brzy rozšířila po celém Rusku, a odtud dál do Evropy. Jen pro zajímavost, od roku 2005 je Pavlovský citrón (Pawlowski Lemon) jedním z oficiálních symbolů města.

Jak pěstovat banánovník?

Rod banánovníku (lat. název musa) má velké množství druhů. U nás se většinou pěstuje druh cavendish a jeho zakrslá forma nana. Tento banánovník má v mládí tmavočervené skvrny na listech. Banánovník pochází z jihovýchodní Asie odkud se rozšířil do celé tropické ale i subtropické oblasti. Je to trvanlivá bylina, nepravý kmen tvoří pochvy listů. Druh cavendish dorůstá do výšky max. 1,5 metru.

Pěstování banánovníku

Jedná se o tropickou rostlinu proto třeba tomuto alespoň částečně přizpůsobit pěstování. Obecně se dá říci že pěstování banánovníku je nenáročné a mnoho pěstitelů se dokonce může pochlubit svou vlastní úrodou. Rostlina vyžaduje výživný propustný substrát a dostatečně velkou nádobu na pěstování. Rostlinu je v prvních 2 letech pěstování třeba každý rok 2 krát přesadit do větší nádoby a třetí rok na jaře přesadit do nádoby o průměru 40-60 cm aby měl kořenový systém dostatek prostoru.

Banánovníku nejlépe vyhovují teploty 25 – 30 stupňů. Při přímém slunečním úpalu rostlina sklopí listy k sobě aby se chránila před přehřátím. Dlouhodoběji by neměl být v teplotě pod 10st. a krátkodobě pod 5st. Rostlinu můžeme celoročně pěstovat v teple případně v zimním období snížíme teplotu na cca. 15st. a při této teplotě rostlinu přezimujeme (omezíme zálivku na minimum). Během sezóny pravidelně přihnojujeme protože rostlina intenzivně roste a během vegetační sezóny měsíčně naroste 3-5 nových listů. Rostlinu můžeme otáčet postupně aby nerostla jedním směrem (k oknu). Pokud rostlina jde kvést (poznáme podle toho že zhrubne pseudokmen) již rostlinu otáčet nesmíme. Rostlina by měla kvést po tom jak měla 50-60 listů – listy postupně jako dorůstají nové zespodu zasychají. Květ není nutné opylovat. Ze škůdců nám problémy mohou způsobovat svilušky případně jiné roztoče. Při napadení použijeme postřik proti roztočům a postřik podle návodu opakujeme.

Banánovník se rozmnožuje novými výhonky. Plody se vyvíjejí bez opylení proto jsou bezsemenné (alespoň komerčně pěstované odrůdy). Poté jak rostlina rozkvete v našich podmínkách zahyne ale z kořenů vyrostou nové rostlinky. Ty je třeba odsadit a můžeme pokračovat v pěstování. Novou rostlinku od hlavní odsadíme tak, že rostlinku odhrabeme až k místu kde je srostlá s mateřskou rostlinou anv tom místě odřízneme. Rány zasypeme rozdrceným dřevěným uhlím, popřípadě můžeme nechat 1 den zaschnout ránu aby nezačala hnít. Já to nedělám a zatím jsem se zahnívání kořenů problém neměl. Při odhrabávání dáváme pozor abychom poškodili co nejméně kořeny.

Pozor na vlhkost

Aby se banánovníku dařilo, potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost a teplotu od dvaceti do pětadvaceti až třiceti stupňů Celsia. Nižší vlhkost vzduchu můžete nahrazovat pravidelným rosením listů. Rostlina vyžaduje častou a vydatnou zálivku, ale pozor, abyste ji nepřelili. Důsledkem by bylo uhnívání kořenů a její úhyn.

A co když jí naopak vodu nedopřejete? Poznáte to snadno, známkou nedostatečné zálivky je totiž vybledlé zbarvení listů. Banánovníky jsou žíznivé obzvlášť v teplých měsících, kdy při zálivce vyžadují přes litr vody a současně i hnojení plnými hnojivy s vyšším obsahem draslíku a dusíku.

Bez světla to nepůjde

Banánovník musí také mít dostatek světla: dejte jej co nejblíže k oknu, ale ne na severní stranu. Kvete nejčastěji třetím rokem a v tomto období zvláště nesnáší jakékoliv přesouvání a stěhování. K vyzrání plodů vyžaduje alespoň tři a půl měsíce v teplém prostředí. Aby vám rostl rovnoměrně, otáčejte jej za sluncem, samozřejmě kromě doby květu.

banánovník a mráz

V poslední době se převážně v nabídce internetových obchodů objevují také banánovníky mrazuvzdorné, jež snesou teplotu až minus pět stupňů. Přes léto se pěstují stejně jako klasický banánovník, před zimou se jim však odřežou listy a okolo rostlin se vytvoří zábal ze suchého listí či slámy a podobných materiálů.

Takový banánovník přečká bez problémů celou zimu až do jara. Výhodou je opět jeho rychlé vegetativní množení odnožemi. Velmi známým mrazuvzdorným banánovníkem je Musa basjoo, jenž dorůstá výšky okolo čtyř metrů a má až dvoumetrové listy. Při teplotě nad patnáct stupňů vyroste až patnáct centimetrů za týden.

VIDEO: Jak roste banánovník doma

Zdroj obrázku: SXC.hu

Jak pěstovat citrusy?

Citrusy patří mezi velmi oblíbené pokojové rostliny. Pěstovat je může skutečně každý, avšak při představách o chutných pomerančích z květináče by měly začínající pěstitelé držet nohama pevně při zemi.
Citrusy jsou teplomilné subtropické až tropické rostliny s vysokými nároky na dostatek světla. V našich podmínkách je proto hlavně v podzimních a zimních měsících složité udržet rostliny v dobré kondici. Na pěstování je nejvhodnější jihovýchodní nebo jihozápadní okno. Optimální teplota pro růst citrusů je 22 – 30 °C. Bez poškození však vydrží kolísání teploty v mnohem širším rozpětí. Na chlad je velmi citlivý hlavně citronovník (Citrus limon).

Vhodný substrát pro citrusy

Pro pěstování citrusů jsou nejvhodnější substráty, které ani po delším čase neztrácejí vzdušnou strukturu, nerozkládají se. Použít také můžete substrát z kokosového vlákna. Jelikož většina citrusů v nádobách je pěstována na podnoži, substrát musí odpovídat jeho potřebám. Nejčastěji se jako podnož používá citrónovník třílistý (Poncirus trifoliata), který vyžaduje kyselejší půdu s pH 5,5 – 6. Citrusům na jiných podnožích vyhovuje pH mezi hodnotami 6 – 7, tedy půdní reakce slabě kyselá až neutrální.

Dobrá rada: Namíchat si můžete i vlastní substrát. Použijte jeden díl rašeliny s přídavkem železa, jeden díl humusu, jeden díl zahradní zeminy, jeden díl říčního štěrku a půl dílu perlitu. Smíchejte a přilijte tolik vody, aby byl substrát vlhký, ale aby z něj po stisknutí voda nevytékala. Dbejte na to, aby byly všechny složky, z nichž substrát připravujete, bez semen plevelů a škůdců.

Problémová zálivka

Jeden z velkých problémů začínající pěstitele je právě odhadnutí správného času zalévání a správné dávky vody. U citrusů se více než u jiných rostlinách nesmí stát ze zalévání pravidelný rituál. Zalévejte tehdy, když to rostlina potřebuje, a ne každé dva nebo tři dny. Jako začínajícímu pěstiteli vám může pomoci senzor vlhkosti půdy, který vás bude informovat, kdy je již potřeba rostlinu zalít. Obecně jsou na vodu citrusy nejnáročnější v době intenzivního růstu a zvětšování plodů. Naopak v době dozrávání plodů jim prospívá sušší substrát.

Dobrá rada: Pokud kořenový bal velmi proschne, nedokáže už dobře přijmout vláhu. Tehdy pomůže vědro s vodou, do kterého rostlinu i s květináčem ponořte a nechte, dokud ze substrátu nepřestanou vycházet vzduchové bubliny. Přebytečnou vodu, která později vyteče do podmisky, vylijte.

Správné hnojivo

Tak jako pro jiné rostliny pěstované v květináčích, i pro citrusy je nezbytné správné a dostatečné hnojení. Základ tvoří prvky: dusík, fosfor, draslík, které obsahují takzvané NPK hnojiva, avšak důležité jsou i stopové prvky jako železo, bór, zinek, měď, mangan a jiné. Na citrusy jsou dostupné především kapalná hnojiva, pomocí kterých si podle návodu na obalu namícháte hnojivovou zálivku. Vhodné je i univerzální hnojivo Cererit, které neobsahuje chlor.

Dobrá rada: Použít můžete i tuhá hnojiva s dlouhodobým účinkem, které se přimíchají do substrátu a postupně uvolňují živiny během celé vegetace. Vzhledem k času přezimování je však neaplikujte příliš pozdě. Délka účinku v měsících je vždy uvedena na obalu.

Substráty a hnojiva na citrusy

Zdroj obrázku: SXC.hu

Jak pěstovat citrónovník a citróny

citronovnik-strom-pestovaniDopřejte si potěšení z vlastního citronovníku – nádherné svěží rostliny, která přinese do vašeho interiéru kouzelnou atmosféru tropického ráje. Vhodné prostředí pro citrónovník si vytvoříte ve slunném bytě, případně ve skleníku.

Z čeho vypěstovat citronovník?

Pokud neplánujete nákup hotového roubovaného citronovníku od některého prodejce subtropických rostlin, můžete si jednoduše zasadit semínka získané přímo z citronu zakoupeného v obchodě. Semínka – citrónová jadérka zbavené dužiny zlehka opláchněte vlažnou vodou. Zasaďte je do malých květináčů. Jelikož citronovníky vyžadují mírně kyselou půdu, nejlepší je zasadit je přímo do speciálního substrátu pro pěstování citrusů. Z naklíčených sazeniček si vyberte ty, které se pěkně rozvětvují a mají zdravou barvu. Nejbližších cca 5 let se budete muset o ně dobře starat.

Přesazování citrónovníků

Přibližně každé 2 až 3 roky se mladý citronovník na jaře přesazuje, když má přerostlé kořeny (později stačí přesazovat v 5 až 10 ročním intervalu). Přesazujeme ho do hliněného, terakotového květináče o něco většího než byl předešlý. Na dně nového květináče nezapomeňte zkontrolovat funkčnost odtokového otvoru na odvádění přebytečné vody. Dno květináče pokryjte pár úlomky střepů (z rozbitého hliněného květináče apod.) A přesypte jejich cca 1 – 2 cm vrstvou štěrku. Dosypte substrát a zasaďte citronovník. Substrát jemně upěchujte.

Péče o citronovníky

Mladé citronovníky (cca do 5 let) se doporučuje nedávat ven na balkon ani do zahrady, aby je nenapadli škůdci. Starším citrovníkům pobyt venku v závětří prospívá, mohou být venku (v květináči) od konce května až do příchodu prvních mrazů. Přezimovat může jen v interiéru, cca při teplotě 5 až 10 stupňů Celsia. Pokud nemá dostatek světla začne shazovat listy, proto může být na přezimování vhodná nepřetopená chodba či veranda s velkými okny. Jako pravý citrus je citronovník citlivý na rovnováhu mezi teplem a světlem – čím více má tepla, tím více potřebuje světla.

Zálivka a hnojení citrónovníku

Správná zálivka je jedním z kritických bodů úspěšného pěstování citronovníku. Kořeny citrónovníku nesnášejí přemokření. Substrát proto udržujte během léta vlhký, ale ne promočený. Zalévejte jen vlažnou měkkou vodou. V zimě se citronovník zalévá, jen pokud se nachází v přetopeném bytě (jinak se doporučuje spíše rosení). Na hnojení se nejlépe osvědčily speciální hnojiva na citrusy. Nikdy nehnojte suchou zeminu, vždy ji před hnojením zalijte, případně použijte hnojivou zálivku (v létě cca každých 10 dní) a listové hnojiva. Na nadbytek hnojiva vás upozorní hnědé okraje listů. V pozdní podzim a v zimě citronovník nehnojíme. Letní opadávání listů, plodů a pupenů může poukazovat na nadměrné zalévání, které může vést až k hnilobě kořenů.

Řez citronovníku

V prvních 3 až 4 letech můžeme použít na tvarování korunky citronovníku tzv. výchovný řez s cílem vytvarovat kmínek a zejména korunku. U rodících citrónovníků následuje udržovací řez regulující růst a rodivost. Účelem je zajistit rostlině dostatek světla zabráněním zahušťování korunky výhonky směřujícími do jejího středu. V bytových podmínkách se nesnažte vytvarovat příliš vysoký kmínek, aby se nestalo že korunka citronovníku přesáhne výšku okna a ocitne se mimo přímého světla. Stačí i nízký kmínek nebo keříčková forma. Během řezu počítejte s tím, že citronovník rodí zejména na (přibližně) vodorovných výhoncích.

Závěrem

Citronovník, jeho zdravý růst a zdravotní stav denně sledujte. Jakékoli problémy zkuste řešit co nejdřív . Nezapomeňte rostlinu na letní pobyt venku připravit postupně (aklimatizovat), chraňte ji před průvanem. Na voňavých, šťavnatých listech citronovníku si s oblibou pochutná drůbež nebo i pes :) takže musíte rostlinku chránit před domácími zvířaty. Napadení listů mšicemi lze řešit postřikem česnekovým odvarem. V dalších článcích se blíže podíváme na škůdce a choroby citrónovníků, ale i na roubování citronovníku aby zarodí.

Zkuste hnojiva na citrusy

Zdroj obrázku: SXC.hu

Jak pěstovat masožravé rostliny?

Správně se nazývají hmyzožravé rostliny. Zjistěte, co potřebují, abyste je mohli úspěšně pěstovat i vy. Masožravky jsou běžné rostliny, které se díky speciálním orgánům v nepříznivých podmínkách mohou vyživovat i jiným způsobem než fotosyntézou. Dokáží využít organické látky z kořisti, kterou si uloví. Většinou jde o hmyz, větší druhy však dokážou ulovit i drobné hlodavce.

Dva typy pastí

Hmyzožravé rostliny totiž rostou převážně na místech, kde je obsah minerálních látek velmi nízký, či dokonce nulový. Právě proto byly během vývoje donuceny přetvořit svůj způsob přijímání živin a vyvinout pasti na chytání hmyzu.

Tak vznikly dva druhy pastí, a to aktivní a pasivní. U prvního typu vyvine rostlina v okamžiku podráždění rychlý pohyb a úlovek doslova lapí – ten vzápětí hyne. Takto to je například při rodě Dionaea. Druhým typem jsou pasivní pasti, u kterých kořist spadne do jakéhosi láčku, nebo se přilepí na list tak, jak to je v rodě Drosera, Byblis a Pinguicula.

Víte, že existuje asi 650 druhů hmyzožravých rostlin a zdaleka je neznáme všechny?

Jak pěstovat masožravé rostliny

Jelikož ve své domovině rostou na chudých kyselých půdách, nejvhodnější substrát je čistá vrchovištní rašelina bez výživných látek.

Podle jednotlivých druhů do substrátu přidáváme různé příměsi, které rašelinu ještě více provzdušní, působí jako drenáž, či zajistí její větší schopnost vázat vodu. Jako příměsi používáme například perlit, písek, zda mech rašeliník. Dalším důležitým předpokladem úspěšného pěstování je stálá závlaha. Některé druhy během svého vegetačního období snášejí dokonce i zamokření. Důležité je, aby voda, kterou substrát zavlažujeme byla měkká, tedy nejlépe dešťová nebo odstátá.

Pozor! Pokud zaléváme tvrdou vodou, nebo necháme substrát proschnout, může to být pro rostliny smrtelné.

Vlhkost, světlo, větrání

Velmi důležitá je i vysoká vzdušná vlhkost. Ta by se měla pohybovat okolo 60 – 80 % (Drosera , Sarracenia , Dionaea , Pinguicula …) ale u některých druhů až kolem 90 % (Nephentes). Proto rostliny pravidelně rosíme, nebo jejich sázíme do polouzavřených skleněných nádob. Ideální jsou akvária, skleněné dózy nebo sklenice, které se směrem vzhůru zužují. Na druhé straně však nesmíme zapomínat ani na dostatečné větrání, protože jinak se mohou začít šířit viry, parazity a plísně.

Pokud se rostlině daří, rychle roste a kvete. Kvetení a produkce semen ji však natolik vysilují, že často dochází k jejímu úhynu. Pravidelně proto zaštipujeme květní stopky, díky čemuž udržíme rostlinu v dobré formě.

Pěstování masožravky ze semen

Pěstování masožravých rostlin je v mnoha ohledech stejné jako pěstování pokojových rostlin. Masožravé rostliny se dostávají do pozice hojně pěstovaných rostlin především z důvodu rychlého růstu. Už do jednoho roku můžete mít plnohodnotnou kvetoucí masožravku ze semen. Jejich semínka jsou velmi drobná, jedny z nejmenších vůbec. Životschopnost semen je při dobrém skladování i více jak rok. Semena masožravých rostlin jsou světločivná, je tedy nutné je výsévat na povrch substrátu. Klíčí bezpotíží v obyčejném pařeništi, obvykle do 20-30 dní. Při klíčení je potřeba větrat a nejlépe ošetřit substrát chemicky proti plísním nebo zajistit přímé slunce (uv záření je proti plísním dobré). Masožravérostliny se pěstují ve směsi rašeliny a písku popřípadně perlitu, tato substrátová směs vyhovuje masožravkám nejvíce. Obvykle se míchá rašelina s pískem v poměru 2:1, ideální je pak kyselejší půda. Masožravé rostliny jsou schopny přežívat i v méně kvalitních půdách, potřebné živiny navíc si zajistí lovem hmyzu. Drobným hmyzem je také dobré přikrmovat mladé semenáčky – lze tak docílit i několikanásobně rychlejšího růstu.

Půda by neměla nikdy úplně vyschnout. Ideální je, pokud má rostlina v podmisce vždy nějakou vodu – zajistí to půdní i vzdušnou vlhkost. Nic nepokazíte pokud budete zalévat odstátou vodou. Masožravé rostliny potřebují dostatek slunce, přímé sluneční světlo jim dělá opravdu dobře. V jarním a letním období jsou teploty pro masožravky ideální. Přes zimu jim zajistíme chladnější stanoviště. Většině masožravých rostlin přes zimu vyhovují teplody od 15-19 °C s menší zálivkou. Některé mohou březimovat v běžných pokojových teplotách. Masožravky jsou víceleté rostliny, dožívají se běžně kolem 5-8 let. Masožravky nikdy nehnojíme, výhodou těchto zajímavých rostlin je, že se vždy ´přihnojí´ samy.

Kupte si semena masožravek

VIDEO: Pěstování masožravek

Zdroj obrázku: SXC.hu