Z historie citroníku

Botanický původ citronovníku není přesně znám. Pochází z Asie, odkud se díky aktivním obchodním stezkách dostal ve starověku až do Středomoří. Z původně okrasné rostliny se rychle vyvinula uznávaná léčivka. Ve středověku byl naopak kladen důraz na chuťové vlastnosti plodů. Bytová kultura citroníků se rozšířila až v polovině 19. století a to kupodivu z Ruska.

Geneticky nejstarší rostliny se podařilo objevit na úpatí Himálaje a to konkrétně v Indii a Indočíně. Právě odsud se pravděpodobně citroník rozšířil do Číny, kde existují písemné záznamy o jeho pěstování a léčivém využití již z doby 2 200 let před naším letopočtem, archeologické nálezy však dokládají využití citroníků ještě o 800 a možná i více let dříve. Čínské označení pro citrón je limung, což znamená užitečný pro matky. Citróny se používaly jako posilující lék a také při léčbě některých plicních chorob.

Příchod do Evropy

Někdy během starověku se citroníky dostaly až do Mezopotámie, kde bylo k jejich pěstování velmi vhodné klima. Egyptský faraon Menkaure (okolo 2500 let př. n. l.) používal směs citrónové šťávy a česneku pro udržení vitality. Dožil se 63 let, což byl na tehdejší dobu opravdu úctyhodný věk. Egyptští lékaři používali citróny také jako prostředek proti průjmu, zvracení a horečce.

Od Egypťanů se naučili citroník pěstovat i Řekové a od nich ve 4. století př. Kr. i Římané. Tehdy se citroníky začaly konečně pěstovat i na území Evropy. Podle oblíbené báje pojídala Gaia (bohyně země) citrony zrovna ve chvíli, kdy obdržela zprávu o svatbě Jupitera a Juno, proto byly v Řecku citróny oblíbeným svatebním dárkem. Římané předepisovali citrónovou šťávu jako lék proti otravě. Po úpadku antické civilizace se na citroníky na nějakou dobu zcela zapomnělo.

V 10. století citrón na svých výpravách znovu objevili Arabové a přinesli jej do Palestiny. Odtud se ve 14. století díky křižáckému tažení opět dostal do Itálie. Zatímco arabští lékaři využívali plody citroníku na celou řadu obtíží (od žaludečních nevolností a otrav až po léčení řezných zranění), v Evropě byly citroníky ceněny jen jako okrasná dřevina v parcích a zahradách.

Změnu přinesla až renesance. Citróny byly vychvalovány jako zázračný lék proti moru. Hodily se i jako antiparazitikum (užívány vnitřně) a účinné diuretikum. Dvůr francouzského krále si zvláště oblíbil citrónovou limonádu jako osvěžující a posilující prostředek.

Od komerčního pěstování až k bytové kultuře

Citronovník začali komerčně pěstovat teprve v 18. století v italském Janově. Lákavé ovoce vychvalovali obchodníci především pro jeho kulinářské vlastnosti. Nastrouhanou kůru doporučovali jako skvělý prostředek k dobarvení a ovonění těsta, šťávu seznávali jako vynikající k rybám a světlým masům.

Četné objednávky ale přicházely především z Ruska, kde byl citrón využíván jako účinný prostředek proti kurdějím. Podle nařízení z roku 1757 měl každý námořník denně nárok na 30 gramů vylisované šťávy. Citróny pomáhaly i proti revmatickým bolestem.

Největší citroníková plantáž se i dnes nachází v Itálii. Největší podíl na produkci citrónů však drží Indie (asi 16% celosvětové produkce) a hned za ní Mexiko (cca 14,5%). Mezi významné exportéry patří i Argentina, Čína, Brazílie, USA a Turecko.

I tradice pokojového pěstování citronovníku pochází z Ruska. V roce 1860 dostal obchodník I. S. Karachistov od tureckého paši neobvyklý dárek – řízky citroníku. Od něj se rostlinky dostaly až do městečka Pavlov, kde se překvapivě dobře uchytily. Malé kompaktní stromečky vzbudily mezi obyvateli velký zájem. Vlivem husté městské zástavby nebyly totiž u většiny domů povoleny zahrádky. Stromky kvetly a plodily i v bytových podmínkách. Ty větší účinně zachytávaly všudypřítomný prach.

Nově nabyté zkušenosti si amatérští pěstitelé nenechali pro sebe a záliba v pokojovém pěstování citroníků se brzy rozšířila po celém Rusku, a odtud dál do Evropy. Jen pro zajímavost, od roku 2005 je Pavlovský citrón (Pawlowski Lemon) jedním z oficiálních symbolů města.

Jak pěstovat citrónovník a citróny

citronovnik-strom-pestovaniDopřejte si potěšení z vlastního citronovníku – nádherné svěží rostliny, která přinese do vašeho interiéru kouzelnou atmosféru tropického ráje. Vhodné prostředí pro citrónovník si vytvoříte ve slunném bytě, případně ve skleníku.

Z čeho vypěstovat citronovník?

Pokud neplánujete nákup hotového roubovaného citronovníku od některého prodejce subtropických rostlin, můžete si jednoduše zasadit semínka získané přímo z citronu zakoupeného v obchodě. Semínka – citrónová jadérka zbavené dužiny zlehka opláchněte vlažnou vodou. Zasaďte je do malých květináčů. Jelikož citronovníky vyžadují mírně kyselou půdu, nejlepší je zasadit je přímo do speciálního substrátu pro pěstování citrusů. Z naklíčených sazeniček si vyberte ty, které se pěkně rozvětvují a mají zdravou barvu. Nejbližších cca 5 let se budete muset o ně dobře starat.

Přesazování citrónovníků

Přibližně každé 2 až 3 roky se mladý citronovník na jaře přesazuje, když má přerostlé kořeny (později stačí přesazovat v 5 až 10 ročním intervalu). Přesazujeme ho do hliněného, terakotového květináče o něco většího než byl předešlý. Na dně nového květináče nezapomeňte zkontrolovat funkčnost odtokového otvoru na odvádění přebytečné vody. Dno květináče pokryjte pár úlomky střepů (z rozbitého hliněného květináče apod.) A přesypte jejich cca 1 – 2 cm vrstvou štěrku. Dosypte substrát a zasaďte citronovník. Substrát jemně upěchujte.

Péče o citronovníky

Mladé citronovníky (cca do 5 let) se doporučuje nedávat ven na balkon ani do zahrady, aby je nenapadli škůdci. Starším citrovníkům pobyt venku v závětří prospívá, mohou být venku (v květináči) od konce května až do příchodu prvních mrazů. Přezimovat může jen v interiéru, cca při teplotě 5 až 10 stupňů Celsia. Pokud nemá dostatek světla začne shazovat listy, proto může být na přezimování vhodná nepřetopená chodba či veranda s velkými okny. Jako pravý citrus je citronovník citlivý na rovnováhu mezi teplem a světlem – čím více má tepla, tím více potřebuje světla.

Zálivka a hnojení citrónovníku

Správná zálivka je jedním z kritických bodů úspěšného pěstování citronovníku. Kořeny citrónovníku nesnášejí přemokření. Substrát proto udržujte během léta vlhký, ale ne promočený. Zalévejte jen vlažnou měkkou vodou. V zimě se citronovník zalévá, jen pokud se nachází v přetopeném bytě (jinak se doporučuje spíše rosení). Na hnojení se nejlépe osvědčily speciální hnojiva na citrusy. Nikdy nehnojte suchou zeminu, vždy ji před hnojením zalijte, případně použijte hnojivou zálivku (v létě cca každých 10 dní) a listové hnojiva. Na nadbytek hnojiva vás upozorní hnědé okraje listů. V pozdní podzim a v zimě citronovník nehnojíme. Letní opadávání listů, plodů a pupenů může poukazovat na nadměrné zalévání, které může vést až k hnilobě kořenů.

Řez citronovníku

V prvních 3 až 4 letech můžeme použít na tvarování korunky citronovníku tzv. výchovný řez s cílem vytvarovat kmínek a zejména korunku. U rodících citrónovníků následuje udržovací řez regulující růst a rodivost. Účelem je zajistit rostlině dostatek světla zabráněním zahušťování korunky výhonky směřujícími do jejího středu. V bytových podmínkách se nesnažte vytvarovat příliš vysoký kmínek, aby se nestalo že korunka citronovníku přesáhne výšku okna a ocitne se mimo přímého světla. Stačí i nízký kmínek nebo keříčková forma. Během řezu počítejte s tím, že citronovník rodí zejména na (přibližně) vodorovných výhoncích.

Závěrem

Citronovník, jeho zdravý růst a zdravotní stav denně sledujte. Jakékoli problémy zkuste řešit co nejdřív . Nezapomeňte rostlinu na letní pobyt venku připravit postupně (aklimatizovat), chraňte ji před průvanem. Na voňavých, šťavnatých listech citronovníku si s oblibou pochutná drůbež nebo i pes :) takže musíte rostlinku chránit před domácími zvířaty. Napadení listů mšicemi lze řešit postřikem česnekovým odvarem. V dalších článcích se blíže podíváme na škůdce a choroby citrónovníků, ale i na roubování citronovníku aby zarodí.

Zkuste hnojiva na citrusy

Zdroj obrázku: SXC.hu