Jak pěstovat rybíz?

rybiz-jak-pestovat

Kvalitní a chutný rybíz by neměl chybět v žádné zahradě. Vybrat si můžeme z pestré palety pěstitelských tvarů od kulovitého až po rozložitý keř, či dokonce stromeček. Rybíz, vděčný keř plodící drobné bobule výrazné chuti, které mají velmi vysoký obsah vitaminu C, na českou zahradu patří. Pěstujeme proto rybíz červený, černý, bílý, růžový… Jak vybrat tu správnou odrůdu a dále se o ni starat, aby plodila co nejdéle? A jak připravit to nejsladší a nejvoňavější rybízové víno?

Vyberte si správný druh rybízu

Vyberte si ten druh rybízu, který Vás oslovil, nebo Vám chuťově nejvíc vyhovuje:

  • Červené rybízy zrají podle odrůdy od začátku června do konce srpna až září. Jsou výrazné, kyselé, krásně barevné.
  • Bílé rybízy jsou pozdnější, sklízejí se od poloviny července a mají ještě jednu výhodu – neozobávají je ptáci.
  • Černý rybíz sbíráme zhruba od 10. července do poloviny srpna.

Jak pěstovat rybíz?

  • Keře donesené na jaře nebo na podzim ze školky na den namočíme do vody a až potom vysadíme.
  • Keře sázíme zhruba metr až metr a půl od sebe.
  • Postačí běžná zemina ze zeleninového záhonu, kterou můžeme vylepšit kompostem.
  • Sazenice bílého a červeného rybízu vysadíme o 5-10 cm hlouběji, než rostly ve školce – tím položíme základ nového pevného keře. Výhony nad zemí zkrátíme na 10-20 cm.
  • Černý rybíz sázíme jen o trochu hlouběji než rostl ve školce. Stejně ho ale seřízneme. Později z keřů vyřezáváme čtyřleté výhony a pro kvalitu sklizně necháme keř zahoustnout slabými pruty.
  • Dbáme, abychom měli alespoň dva keře černého rybízu, každý od jiné odrůdy, ale vzájemně se opylující. Budou mít vyšší úrodu.
  • Množení rybízů je snadné – množíme buď hřížením nebo srpnovými či zimními řízky.

Jakou odrůdu rybízu?

Možnosti výběru jsou široké. Z osvědčených odrůd černého rybízu jsou to ‘Otel’, ‘Eva’, ‘Viola’, ‘Katka’, ‘Titania’, případně odrůdy z řady Benův – ‘Ben Lomond’, ‘Ben Conan’, ‘Ben Giarn’ a podobně. Mezi nejosvědčenější vysoce úrodné a kvalitní červený rybíz s dlouhými třásněmi patří raná odrůda ‘Detvan’ a pozdní ‘Tatran’, ale i ‘Maraton’ či ‘Hron’. Z atraktivních bílého rybízu se lze rozhodnout mezi odrůdami ‘Primus’, ‘Blanka’, ‘Gerlach’, ‘Dominika’.

Pozor na ptactvo

Nebude to dlouho trvat a místní ptačí populace objeví nové keříky. Velmi rychle mohou obrat celý keř a ozobí z větviček pupeny, takže vám zůstane jen holé nerodivé dřevo. Naštěstí existují různé plašiče, jako například vibrující páska či odraz světla ze zavěšených cédéček, jsou však účinné jen několik dní, protože ptáci si na ně zanedlouho zvyknou. Pokud se rozhodnete pěstovat několik keříků, stojí za to vyrobit si rám se sítí, která ptákům znemožní přístup k plodům.

VIDEO: Jak na sázení rybízu?

Zdroj obrázku: SXC.hu

Jak pěstovat citrusy?

Citrusy patří mezi velmi oblíbené pokojové rostliny. Pěstovat je může skutečně každý, avšak při představách o chutných pomerančích z květináče by měly začínající pěstitelé držet nohama pevně při zemi.
Citrusy jsou teplomilné subtropické až tropické rostliny s vysokými nároky na dostatek světla. V našich podmínkách je proto hlavně v podzimních a zimních měsících složité udržet rostliny v dobré kondici. Na pěstování je nejvhodnější jihovýchodní nebo jihozápadní okno. Optimální teplota pro růst citrusů je 22 – 30 °C. Bez poškození však vydrží kolísání teploty v mnohem širším rozpětí. Na chlad je velmi citlivý hlavně citronovník (Citrus limon).

Vhodný substrát pro citrusy

Pro pěstování citrusů jsou nejvhodnější substráty, které ani po delším čase neztrácejí vzdušnou strukturu, nerozkládají se. Použít také můžete substrát z kokosového vlákna. Jelikož většina citrusů v nádobách je pěstována na podnoži, substrát musí odpovídat jeho potřebám. Nejčastěji se jako podnož používá citrónovník třílistý (Poncirus trifoliata), který vyžaduje kyselejší půdu s pH 5,5 – 6. Citrusům na jiných podnožích vyhovuje pH mezi hodnotami 6 – 7, tedy půdní reakce slabě kyselá až neutrální.

Dobrá rada: Namíchat si můžete i vlastní substrát. Použijte jeden díl rašeliny s přídavkem železa, jeden díl humusu, jeden díl zahradní zeminy, jeden díl říčního štěrku a půl dílu perlitu. Smíchejte a přilijte tolik vody, aby byl substrát vlhký, ale aby z něj po stisknutí voda nevytékala. Dbejte na to, aby byly všechny složky, z nichž substrát připravujete, bez semen plevelů a škůdců.

Problémová zálivka

Jeden z velkých problémů začínající pěstitele je právě odhadnutí správného času zalévání a správné dávky vody. U citrusů se více než u jiných rostlinách nesmí stát ze zalévání pravidelný rituál. Zalévejte tehdy, když to rostlina potřebuje, a ne každé dva nebo tři dny. Jako začínajícímu pěstiteli vám může pomoci senzor vlhkosti půdy, který vás bude informovat, kdy je již potřeba rostlinu zalít. Obecně jsou na vodu citrusy nejnáročnější v době intenzivního růstu a zvětšování plodů. Naopak v době dozrávání plodů jim prospívá sušší substrát.

Dobrá rada: Pokud kořenový bal velmi proschne, nedokáže už dobře přijmout vláhu. Tehdy pomůže vědro s vodou, do kterého rostlinu i s květináčem ponořte a nechte, dokud ze substrátu nepřestanou vycházet vzduchové bubliny. Přebytečnou vodu, která později vyteče do podmisky, vylijte.

Správné hnojivo

Tak jako pro jiné rostliny pěstované v květináčích, i pro citrusy je nezbytné správné a dostatečné hnojení. Základ tvoří prvky: dusík, fosfor, draslík, které obsahují takzvané NPK hnojiva, avšak důležité jsou i stopové prvky jako železo, bór, zinek, měď, mangan a jiné. Na citrusy jsou dostupné především kapalná hnojiva, pomocí kterých si podle návodu na obalu namícháte hnojivovou zálivku. Vhodné je i univerzální hnojivo Cererit, které neobsahuje chlor.

Dobrá rada: Použít můžete i tuhá hnojiva s dlouhodobým účinkem, které se přimíchají do substrátu a postupně uvolňují živiny během celé vegetace. Vzhledem k času přezimování je však neaplikujte příliš pozdě. Délka účinku v měsících je vždy uvedena na obalu.

Substráty a hnojiva na citrusy

Zdroj obrázku: SXC.hu

Jak pěstovat masožravé rostliny?

Správně se nazývají hmyzožravé rostliny. Zjistěte, co potřebují, abyste je mohli úspěšně pěstovat i vy. Masožravky jsou běžné rostliny, které se díky speciálním orgánům v nepříznivých podmínkách mohou vyživovat i jiným způsobem než fotosyntézou. Dokáží využít organické látky z kořisti, kterou si uloví. Většinou jde o hmyz, větší druhy však dokážou ulovit i drobné hlodavce.

Dva typy pastí

Hmyzožravé rostliny totiž rostou převážně na místech, kde je obsah minerálních látek velmi nízký, či dokonce nulový. Právě proto byly během vývoje donuceny přetvořit svůj způsob přijímání živin a vyvinout pasti na chytání hmyzu.

Tak vznikly dva druhy pastí, a to aktivní a pasivní. U prvního typu vyvine rostlina v okamžiku podráždění rychlý pohyb a úlovek doslova lapí – ten vzápětí hyne. Takto to je například při rodě Dionaea. Druhým typem jsou pasivní pasti, u kterých kořist spadne do jakéhosi láčku, nebo se přilepí na list tak, jak to je v rodě Drosera, Byblis a Pinguicula.

Víte, že existuje asi 650 druhů hmyzožravých rostlin a zdaleka je neznáme všechny?

Jak pěstovat masožravé rostliny

Jelikož ve své domovině rostou na chudých kyselých půdách, nejvhodnější substrát je čistá vrchovištní rašelina bez výživných látek.

Podle jednotlivých druhů do substrátu přidáváme různé příměsi, které rašelinu ještě více provzdušní, působí jako drenáž, či zajistí její větší schopnost vázat vodu. Jako příměsi používáme například perlit, písek, zda mech rašeliník. Dalším důležitým předpokladem úspěšného pěstování je stálá závlaha. Některé druhy během svého vegetačního období snášejí dokonce i zamokření. Důležité je, aby voda, kterou substrát zavlažujeme byla měkká, tedy nejlépe dešťová nebo odstátá.

Pozor! Pokud zaléváme tvrdou vodou, nebo necháme substrát proschnout, může to být pro rostliny smrtelné.

Vlhkost, světlo, větrání

Velmi důležitá je i vysoká vzdušná vlhkost. Ta by se měla pohybovat okolo 60 – 80 % (Drosera , Sarracenia , Dionaea , Pinguicula …) ale u některých druhů až kolem 90 % (Nephentes). Proto rostliny pravidelně rosíme, nebo jejich sázíme do polouzavřených skleněných nádob. Ideální jsou akvária, skleněné dózy nebo sklenice, které se směrem vzhůru zužují. Na druhé straně však nesmíme zapomínat ani na dostatečné větrání, protože jinak se mohou začít šířit viry, parazity a plísně.

Pokud se rostlině daří, rychle roste a kvete. Kvetení a produkce semen ji však natolik vysilují, že často dochází k jejímu úhynu. Pravidelně proto zaštipujeme květní stopky, díky čemuž udržíme rostlinu v dobré formě.

Pěstování masožravky ze semen

Pěstování masožravých rostlin je v mnoha ohledech stejné jako pěstování pokojových rostlin. Masožravé rostliny se dostávají do pozice hojně pěstovaných rostlin především z důvodu rychlého růstu. Už do jednoho roku můžete mít plnohodnotnou kvetoucí masožravku ze semen. Jejich semínka jsou velmi drobná, jedny z nejmenších vůbec. Životschopnost semen je při dobrém skladování i více jak rok. Semena masožravých rostlin jsou světločivná, je tedy nutné je výsévat na povrch substrátu. Klíčí bezpotíží v obyčejném pařeništi, obvykle do 20-30 dní. Při klíčení je potřeba větrat a nejlépe ošetřit substrát chemicky proti plísním nebo zajistit přímé slunce (uv záření je proti plísním dobré). Masožravérostliny se pěstují ve směsi rašeliny a písku popřípadně perlitu, tato substrátová směs vyhovuje masožravkám nejvíce. Obvykle se míchá rašelina s pískem v poměru 2:1, ideální je pak kyselejší půda. Masožravé rostliny jsou schopny přežívat i v méně kvalitních půdách, potřebné živiny navíc si zajistí lovem hmyzu. Drobným hmyzem je také dobré přikrmovat mladé semenáčky – lze tak docílit i několikanásobně rychlejšího růstu.

Půda by neměla nikdy úplně vyschnout. Ideální je, pokud má rostlina v podmisce vždy nějakou vodu – zajistí to půdní i vzdušnou vlhkost. Nic nepokazíte pokud budete zalévat odstátou vodou. Masožravé rostliny potřebují dostatek slunce, přímé sluneční světlo jim dělá opravdu dobře. V jarním a letním období jsou teploty pro masožravky ideální. Přes zimu jim zajistíme chladnější stanoviště. Většině masožravých rostlin přes zimu vyhovují teplody od 15-19 °C s menší zálivkou. Některé mohou březimovat v běžných pokojových teplotách. Masožravky jsou víceleté rostliny, dožívají se běžně kolem 5-8 let. Masožravky nikdy nehnojíme, výhodou těchto zajímavých rostlin je, že se vždy ´přihnojí´ samy.

Kupte si semena masožravek

VIDEO: Pěstování masožravek

Zdroj obrázku: SXC.hu

Jak pěstovat jedlé kaštany? Potřebujete velkou zahradu

Učarovala vám majestátní koruna kaštanovníku jedlého (Castanea sativa) a navíc máte rádi i jeho plody? O pěstování můžete uvažovat pouze v případě, že máte dostatečně velkou zahradu. Pěstuje se hlavně ve vinařských oblastech a v teplejších mikroklimatických polohách, s průměrnou roční teplotou 7 °C. Základní podmínkou dobrého růstu je hlinitá, dostatečně hluboká půda bohatá na živiny s dostatkem vláhy. Vyžaduje slunné stanoviště, snáší nanejvýš polostín a dostatečnou vzdušnou vlhkost. Před vysazením stromků půdu hluboko zkypřete. Na stanovištích s dobrou zásobou živin není třeba přihnojování, chudší půdy obohaťte do zásoby základními živinami. Stromky se vysazují na vzdálenost 15 až 20 m, po vysazení je třeba je dobře zavlažovat.

Tvoří mohutné stromy, vysoké až 20m. Nejlépe vynikne jako solitér. Nejčastěji se pěstuje jako vysokokmen s volně rostoucí korunou. Kožovité listy jsou velké, střídavé, oválné, se zoubkovitými okraji. Je to jednodomá rostlina se složitým uspořádáním samčích, samičích a obojetných květů. Opyluje ji většinou vítr, ale i včely. Kvete až po olistění v druhé polovině června, uniká tak pozdním mrazům. Plod je nažka. Rodit začíná po 12. – 15. roku, roubované stromy kolem 10. roku, některé odrůdy i dříve. Plody dozrávají v září.

Roubované odrůdy rodí po 10 letech

Řez se omezuje pouze na odstraňování odumřelých, křížem rostoucích a zahušťovadel větví. Ochrana není nutná, neboť choroby a škůdci napadají stromy jen zřídka. Pro zajištění důkladnějšího opylení, potřebují některé odrůdy opylovači. Do teplých oblastí jsou navhodnější naše odrůdy ‘Bojar’ a ‘Mistral’.

Plody jakmile spadnou na zem, posbírejte. Nezapomeňte se chránit koženými rukavicemi, protože jedlý kaštan má na povrchu ostny, které nepříjemně píchají.

Po sklizni jedlých kaštanů

Po sklizni rozložte kaštany v teplé místnosti aby oschly a dobře je prohlédněte, zda nejsou napadeny plísní. Jsou na ni totiž velmi náchylné. Následující den je obraťte. Když úplně vyschnou, uložte je do sklenic mezi vrstvy písku nebo je můžete umístit v suché chladné místnosti ve vzdušných truhlících či jutových pytlích. Při správném uchovávání v místnosti bez mrazu vydrží až půl roku. V lednici je skladujte asi měsíc.

VIDEO: Povídání o jedlém kaštanu

Zdroj obrázku: SXC.hu

Granátová jablka a jak pěstovat granátovník?

Granátové jablko (lat. Putica granatum) patří mezi exotické ovoce s výraznými, krásnými květy a plody z čeledi marhaníkovitých (lat. Punicaceae). Plody jsou sladkokyselé chuti a potěší každého gurmána. Granátovník patří mezi nížší stromy. Granátovník pochází z ostrova Sokorta u Somálska. Nejčastěji roste v oblasti Středomoří. Granátovníky se ve Středomoří pěstují. Pěstují se i v Indii, Argentině, USA a po celé Asii. Za nejkvalitnější jsou považovány plody z Íránu.

Plody granátovníku – granátová jablka – dorůstají v průměru až 12 cm. Nemají čistě kulatý tvar, ale jsou zaoblené do šestibokého útvaru. Plody mají tuhou slupku. Pokud jablko rozkrojíme příčně, objevíme 6-12 pouzder, v nichž se nacházejí semena, slepené v rosolovitou hmotu. Granátové jablko obsahuje v průměru až 600 semen.

Granátovník

Granátovník je symbolem plodnosti, úrodnosti a bohatství. Již v řecké mytologii měl své místo. Afrodita byla právě granátovníkem zvolena za nejkrásnější ženu. V křesťanství je také granátové jablko důležitým atributem. Adam a Eva stáli pod granátovníkem, když ochutnali jablko. Granátové jablko je symbolem bohů, států, svatých a rodů českých biskupů, a kupců.

Gran znamená latinsky zrnko. Používá se jako váhová jednotka pro drahé kovy. Granatus je podle seschlého granátového jablka název pro “hranatý”. Hornina žula – granit má také původ ve slově trnky – zrnitost. Český granát (pyropas) – má také označení podle zrnka červenočerný z plodu granátového jalbka.

Jak pěstovat granátovník

Granátovník je nádherný a zajímavý strom (keř), zejména svými květy. Kdo se byl podívat v Albánii určitě po něm zatoužil. Roste tam za každou zdí. Nádherné červené květy a plody lákají všechny pohledy. V našich podmínkách můžete granátovník také pěstovat, ale je třeba myslet na jeho subtropické kořeny a včas ho zazimovat. Granátovník snese krátkodobě mráz až do -15 °C.

Granátovník můžete pěstovat v přenosném kontejneru. Na dno vždy dejte dobrou drenáž. Je třeba si ho předpěstovat ze semínka nebo namnožit řízkováním. Řízkováním množíme tak, že ustřižené větvičku dáme do nádobky s vodou a po vyklíčení vysadíme. Nebo použijete simulátor odřezků a ihned zasadíte do zeminy. Pokud se rozhodnete pro pěstování ze semínka, budete nadšeni. Granátovník velmi rychle a spolehlivě klíčí.

Opltimální teplota při klíčení je kolem 25 ° C. Vyzkoušejte na předpěstování miniskleník s ventilací. Semínka dopředu namočte do vody, aby nakvasila dužina kolem semínka. Pak dejte do připraveného substrátu pro subtropické rostliny. Semínko zatlačte asi 1 cm hluboko. Pravidelně roste rozprašovačem. Vyberte mu slunné stanoviště. Pro své nádherné květy se bude skvěle vyjímat na slunné terase. Mladší stromy chraňte před přímým sluncem. Půda rostlině vyhovuje neutrální, lehčí, hlinitopísčitá. Půdu můžete odlehčit přidáním hrubšího písku, keramzitu nebo perlitu.

Zálivka musí být vždy dostatečná. Ve vegetačním období pravidelná. Nezapomínejte na nezbytné přihnojování. Nepřihnojujte vápníkem. Nesvědčí mu zásadité prostředí. Stromeček – keř zastřihávejte poprvé mezi 2-3 rokem života. Můžete ho už i pomalu tvarovat. Zazimování je důležité. Rostliny pocházejí z místa, kde se střídá horké léto a chladnější zima. Při pěstování v bytě mu vyhovuje přenesení na chladnější místo. Optimální klima při zazimování ve skleníku je také chladnější. Při zazimování omezte zálivku na max. 1x týdně. Teplota při přezimování by měla být kolem 5 °C. Granátovník je opadavý keř.

Granátovník se velmi dobře tvaruje i jako bonsaj. Punica granatum – latinský název je odvozen ze slova puncký (fénický) podle producentů Féničanů, nebo také podle názvu pro červenou barvu. Granátové jablko je inspirativní a zajímavé. Mnoho uměleckých děl – maleb – obsahuje granátové jablko, granátovník nebo jeho zrnka. Bývá vzorem na tkaninách, kobercích, … ornamentech už od Středověku.

Obsah vitamínů v granátovém jablku

Granátové jablko je zdrojem vitamínů a minerálů. Granátové jablko je složeno ze 77 % vody. Slupka se nekonzumuje. Obsahuje tanin, který není chutný a je po něm svíravý pocit v ústech. Jedlé části granátovníku mohou působit mírně projímavě. Díky vyššímu obsahu minerálů – hořčíku, sodíku a draslíku – je granátové jablko výborné pro sportovce a těžce pracující, který pak rychle ztrácejí rovnováhu minerálů v těle. Jsou vhodné i po jiných činnostech s nimiž se pojí pocení a také pomůže i při horečce.

V granátovém jablku jsou významně zastoupeny vitaminy skupiny B (B1 , B2, B3), vitamin C a provitamin A. Také minerály – vápník, draslík, sodík, hořčík, fosfor, železo. Obsahuje cukry, kyselinu citrónovou a esenciální a neesenciální aminokyseliny. Slupka obsahuje flavanoidy a třísloviny.

Granátová jablka jsou výbornými antioxidanty. Šťáva z granátového jablka pomáhá při léčbě a prevenci chorob horních cest dýchacích. Pomáhá od zátěže ze znečištěného životního prostředí. Obsah látek v granátovém jablku působí jako přírodní prevence rakoviny prsu a prostaty (na nichž se podílejí estrogeny v těle). Semínka granátového jablka příznivě ovlivňují stav cév ( působí příznivě na zdraví všech věkových kategorií).

Nejčastěji se z granátového jablka zpracovává šťáva. Vyrábí se z ní sirup do míchaných nápojů grenadina. Nejznámější je orientální nápoj šerbet, používá se i na výrobu džusů. V Asii se pěstuje granátové jablko na výrobu koření. Vyzkoušejte přidat granátové jablko do zeleninových salátů, ozdobte jím obložené mísy. V teplé kuchyni jej můžete použít do nudlí salátu. Vyloupané jadérka můžete dát jako přílohu k rybám nebo jemnému kuřecímu masu. Granátové jablko ozdobí každý talíř svou výjimečnou barvou a chutí.

VIDEO: Jak roste granátovník

Zdroj obrázku: SXC.hu

Pěstujeme hlívu ústřičnou na slámě

Hlíva ústřičná se dá v kuchyni připravit na stovky způsobů. Tuto zdravou pochoutku si nemusíte kupovat v obchodech. S trochou trpělivosti a při dodržení správných podmínek si ji vypěstujete i doma.

Tato oblíbená houba, nazývaná také psí ucho, roste ve volné přírodě ve velkých trsech na pařezech listnatých dřevin. Má bělavou dužinu lahodné chuti, díky níž je oblíbená v kuchyni.

Součástí jídelníčku by měla být i pro množství přírodních zdraví prospěšných látek, kterých je bohatým zdrojem. Díky vysokému obsahu vlákniny a betaglukanů podporuje zvýšení prospěšné mikroflóry ve střevech. Kromě toho obsahuje komplex vitamínů, proteiny a stopové prvky.

Pěstujte hlívu na slámě

Hlívu můžete pěstovat na dřevěných polínkách či směsi z podrcených kukuřičných klasů zbavených zrn. Osvědčené je i pěstování na slámě v igelitových pytlích. Vyberte si tvrdou slámu, která lépe drží strukturu a je pevná – vhodná je například pšeničná. Při pěstování hlívy je důležité dbát na přísnou hygienu. Kromě požadované houby se vám mohou v substrátu jednoduše přemnožit i nechtěné plísně.

Základ je kvalitní substrát a sadbu. Připravte si zdravou, suchou a čistou slámu zlatožluté barvy a nepoužité plastové pytle. Slámu před požitím sterilizujte, abyste zničili bakterie, plísně a nežádoucí houby. Do většího sudu vložte pytel, do kterého naskládáte slámu. Do pytle nalijte vařící vodu a po vychladnutí slámu sceďte. Postup opakujte ještě jednou a po hodině vodu opět slijte, například tak, že z pytlů odstřihnete spodní rohy. Slamu nechte vychladnout na 20 až 25 stupňů, důkladně si umyjte ruce a můžete sadit hlívu.

Postup sadby je jednoduchý. Do pytle vložíte vrstvu slámy, následuje hlívová sadba a opět vrstva slámy. Postup opakujte až pytel naplníte do 3 / 4 . Naplněný pytel svažte a udělejte do něj čistým nožem zářezy dlouhé 3 – 5 centimetrů. Na těchto místech začnou vyrůstat houby. Pytel umístěte vodorovně do vydezinfikované čisté místnosti s teplotou 20 – 25 stupňů, kde ho necháte přibližně dva týdny až 18 dní.

V okolí otvorů by se měly začít objevovat shluky houby. Teplotu v místnosti snižte na 15 – 17 stupňů a pravidelně větrejte. Pytel by měl být v tomto období přibližně 8 až 12 hodin na světle, ne však na přímém slunci. Dvacátým až pětadvacátý den můžete začít se sklizní. Jelikož hlíva rodí ve vlnách, za osm až dvanáct dnů se dočkáte další sklizně. Pokud chcete růst plodnic zmírnit, uložte ji na chladnější místo. Po třech až čtyřech měsících se živiny vyčerpají a “hlívový pytel” musíte založit nanovo.

Věděli jste o hlívě ústřičné, že …
… hlíva obsahuje vitamíny C, D, K, a vitaminy skupiny B?
… konzumování hlívy stimuluje imunitu a pomáhá při detoxikaci organismu?
… hlívu po staletí využívá tradiční čínská medicína? Lékaři ji předepisují při vysokém krevním tlaku, v přírodní medicíně se využívá i proti vysokému cholesterolu.
… příznivý efekt na střevní mikroflóru vytváří vláknina obsažená v hlívě ve spojení s laktobacily ?
… podle výzkumů má hlíva protirakovinné, protizánětlivé a antioxidační účinky, pomáhá při kožních alergiích i křečových žilách?

Vyberte si semena hlívy

VIDEO: Hlíva na slámě

Zdroj obrázku: SXC.hu